Tomáš všechny součástky kromě skleněné vázy, talířku, hadice a pružinky vyráběl sám. „To jsou generické součástky, které se vyrábí masově, takže nemá smysl znovu vynalézat kolo,“ vysvětluje a vzpomíná, že výroba prvního prototypu mu zabrala přibližně 100 hodin.

Jak dostat dýmku k více lidem

Přechod od prototypu k výrobní sérii byl pro Tomáše další velkou výzvou. „Když člověk dělá jeden kus, tak je mu jedno, že mu to zabere třeba dvě hodiny, protože to dělá jednou a přežije to. Ale když jich dělá dvacet, tak je to čtyřicet hodin práce a ještě k tomu repetitivní práce,“ říká Tomáš. Výzvou bylo zefektivnit kroky výroby, aby to bylo časově i finančně udržitelné.

„První dýmku, kterou jsem vyráběl pro sebe, jsem dělal asi rok a půl. Když jsem ji měl hotovou v pěkné černé nerezové variantě, začal jsem ji nosit po různých akcích a oslavách,“ popisuje Tomáš a vysvětluje, že ho motivoval zájem kamarádů. „Teď mám vyrobenou malou pilotní sérii, budu vytvářet propagační materiály a udělám si e-shop." A zároveň přemýšlí nad ochranou pomocí užitného vzoru.

Děda OG maker

Jak se vůbec Tomáš k navrhování a vytváření dýmek dostal? Jeho inspirací byl především děda, který měl dílnu a který ho už od mala vedl k tvořivosti. „Asi jsem se to naučil od dědy, OG makera, který to dělá už bůhvíjak dlouho. Je to něco, co znám celý život,“ směje se Tomáš. A maker spirit ho žene dál.

Tomáš si začal říkat maker od chvíle, kdy se dozvěděl význam tohoto slova a zjistil, že na něj sedí. „Bylo to přirozené, vyrůstal jsem s dědou v dílně, kde jsem se učil opravovat a vyrábět."

Rada od zkušeného makera

„Ne všechno, co člověk vymyslí, jde rozumně vyrobit,“ říká Tomáš. Přesto je přesvědčený, že makerství přináší velké zadostiučinění, když se konečně podaří rozlousknout problém. „Stačí mít v garáži svěrák s dlátkem a pilkou,“ říká, a dodává, že každý, kdo něco vyrábí rukama a dělá to jako své hobby, je maker.